Kasárny 3. divize.

Niigaki Chinami

Po dopoledni plném papírování jsem si vyšla na malou procházku kasárnami. Samozřejmě jsem si nezapomněla svůj čaj.
Rozhodla jsem se nakouknout na cvičiště. Třeba tam někdo bude...
Už z dálky jsem zpozorovala postavu trénující zanjutsu na kraji pískem vysypaného prostoru. Normálně bych nepoznala o koho se jedná, jenže tahle dívka se nedala přehlédnout. Kuchiki Akira, řekla jsem si a usrkla z hrnečku. Ano, díky jejímu vzhledu se mi do paměti vrylo i jméno. Usmála jsem se.

Kuchiki Akira
Dneska mě ten trénink pěkně vyšťavil, řekla jsem si v duchu a plácla s sebou na zem. Celou tu dobu jsem přemýšlela o tom, co mi včera řekla kapitánka: Akiro, zítra se za mnou zastav v kanceláři, potřebuji s tebou něco probrat. Asi sem zase něco provedla a budu možná vyhozena z divize. Vstala sem, koukla se na hodiny a vyjíkla hrůzou.
Do háje, to už je tolik? Úplně jsem zapomněla na hodinu kaligrafie, takže jsem měla co dělat abych to stihla. Pobrala jsem si své saky-paky, letěla vstříc kasárnám 6. divize a málem porazila stojící a mírně vyjevenou kapitánku.

Niigaki Chinami
Nevím, co se dívce stalo, ale z ničeho nic sebou sekla o zem, vyjekla a bleskově se sebrala. Snad ani nekoukala na cestu. Trochu jsem couvla, aby do mě nevrazila a přitom jsem si naštěstí stihla uhlídat čaj.
Jejda, copak se stalo? zeptala jsem se Akiry.

Kuchiki Akira
Ta-taichou!, lekla jsem se a přitom se natáhla jako koberec. Hned jsem se zvedla a spustila: Gomenasai, nestíhám hodinu kaligrafie. Jak skončím, hned se za vámi zastavím. A tou dobou jsem už zatáčela na konci chodby a zase málem srazila členy divizí.

Niigaki Chinami

Akira si už po druhé lehla a hned se zase zvedla. Měla jsem z ní pocit, že to je podobné gesto, jako když si někdo při mluvení hraje s pramenem vlasů, akorát je to fyzicky náročnější. Snažila jsem se, aby mi necukaly koutky, ale ani jsem nemusela, protože se se okolo mě prohnala jako taifun a při vzdalování vyhrkla něco o kaligrafii.
Bude divize v pořádku? Tuhle otázku jsem si kladla už od mého včerejšího rozhovoru s touhle dívkou. Ale její schopnosti jsou hodně dobrý, pomyslela jsem si. To je důležitý.
Zadívala jsem se na tréningový prostor. Něco na lavičce u něj upoutalo mou pozornost. Před včerejškem jsem tu musela zapomenout hrníček, vybavila jsem si. Rychle jsem pro něj do šla a už jsem se vracela zpět do kanceláře.

Kuchiki Akira

Po přibližně dvou hodinách mě pustili z kaligrafie. Přemýšlela jsem, jestli náhodou nemám někam jít. A hle, trklo mi že bych měla zajít za kapitánkou. Už mi projížděla hlavou i výmluva, proč by mě neměla vyhazovat.
Jsem přece z nejlepšího klanu! Nemohla by mě vyhodit jen tak, co by si o mě řekli starší? To, že ani nekodážu zůstat v jedné divizi? Takhle bych ztratila všechny možnosti jak se stát jeho vůdcem. Musím dřít jak kůň než mě konečně zvolí za vhodného nástupce.
Než jsem se vnitřně vykecala tak byla kancelář přímo předemnou. Vstoupila jsem, pozdravila a zeptala se co se mnou chtěla kapitánka probrat.

Niigaki Chinami

Zrovna jsem si nalívala další hrníček čaje. Dveře kanceláře se otevřely a v nich stála Akira. Při její otázce jsem na ní poznala, že se něčeho trochu bojí. Radši jsem se chtěla vzdát jakéhokoli pokusu dělání si legrace a přejít rovnou k věci.
Taky zdravím, Akiro. Trochu jsem se pousmála. Doslechla jsem se, že máš zálusk na místo vice-kapitána třetí divize. No dobře, uplně jsem sešla z původního plánu být hodná. Nakonec, měla bych jí ukázat, že tohle místo nemůže dostat jen tak nikdo.

Kuchiki Akira
To....ano...ale ne docela tak jako zálusk, spíš je to pozice na kterou bych se časem chtěla dostat, ale s úrovní mých sil na to radši ani nemyslím.
Chvilku jsem mlčela a pak spustila: Kapitánko, pokud je to všechno co jste mi chtěla říct, tak mě prosím omluvte, mám dnes ještě spoustu věcí na práci.
Uklonila jsem se a zamířila ke dveřím.

Niigaki Chinami

Pěkná reakce. Kdyby mi jen furt neutíkala...Ne, to zdaleka není vše. Pronesla jsem. Zajímalo by mě, jestli by ty věci na práci nemohly chvilku počkat. Je jen na tobě, jak dlouhá ta chvilka bude. Mrkla jsem na ní. A byla by opravdu škoda, kdyby to počkat nemohlo.

Kuchiki Akira

Koukla jsem se na své ulítlé růžové hodinky, a zjistila, že mám asi hodinku času, než budu mít další hodinu kido.
Dobře, mám 1 hodinu času, prosím spusťte. Řekla jsem se svěšenou hlavou.

Niigaki Chinami

Tak snad to stihnem, prohlásila jsem. Půjdeš se mnou do budov tréningového prostředí Společenstva Duší.
Minula jsem ji a vyšla z kanceláře. Věděla jsem, že mě bude následovat.

Kuchiki Akira

Vydala jsem se za kapitánkou a přemýšlela o tom, co chce se mnou udělat. Jestli tam budou starší tak mě asi klepne. Najednou mi neskutečně zakručelo v břiše, ale kapitánka to zjevně nevnímala. Oddychla jsem si a začala znova přemýšlet, tentokrát o tom, co si dám k večeři. Hned mi nabíhaly sliny, když jsem si vybavila tuňákové maki, Aki banán, a další pochoutky.