Kasárny 1 divize.

Leila Vergious

Hned od brány senkaimonu jsem běžela do kasáren 1. divize. Byla jsem sice sama a má hodnost byla pouze více-kapitán pokud tedy moje nová kapitánka nezařídila již jinak, ale i přes to jsem doufala v to, že vrchní kapitán uvěří informacím které jsem v Hueco Mundo získala. Zastavila jsem se až před dveřmi do jeho kanceláře a pomalu jsem otevřela. Velící kapitáne.. mám naléhavé informace z Hueco Mundo.. týkající se věci která by se mohla stát velice závažnou pro Soul Socielty.

Yamamoto Genryuusai

Vstoupila jste sem bez pozvání?! To je nepřípustné vícekapitánko! Ti mladí.. Tak co potřebujete?! Nemám čas se s vámi zahazovat. Sedl jsem si na mou židli a začal jsem s výslechem vícekapitánkou čtvrté divize. Ale pamatuj, pokud to bude nějaká obyčejná věc, kterou by splnil každý.. nedopadneš dobře!

Leila Vergious

Ne.. jedná se.. o informaci poskytnutou poraženým arrancarem. Jedná se o kapitánku 4. divize.. podle této informace úzce spolupracuje se znepřátelenými jednotkami v Hueco Mundo.. dokazuje to, že nepřítel znal mojí pozici při plnění mise kterou my kapitánka zadala.. Sama jsem nevěděla jestli tomu věřit nebo ne, ale s tím jak se ke mě chovala jsem spíše doufala, že to bude pravda. Navíc kdyby to pravda nebyla a takhle závažná informace by byla lží tak bych se mohla rozloučit nejen s postem více-kapitánky, ale s celou rolí shinigami.

Yamamoto Genryuusai

Celkově na to nebylo ani co říct, tak jsem jen z úst vyslovil lehkou větu, kterou by řekl nejspíš každý.. Máte důkaz? Řekl jsem a čekal na její odpověď. Mezitím jsem začal vyplňovat důležité papíry.

Leila Vergious

To.. Celou dobu jsem věděla že tohle příjde a že my nejspíše nikdo neuvěří, ale musela jsem to alespoň zkusit. Jde o onu samotnou misi.. bylo my řečeno, že v Hueco Mundo jsou zranění shinigami, ale od dobu mého vstupu jsem necítila reiatsu žádného shinigamiho a.. útok na Los Noches již skončil takže.. by žádní shinigami v Hueco Mundo být nemělo, normálně je tam přeci vstup zakázán kvůli vysokému riziku nemám pravdu? Po té co jsem tohle vše ze sebe vysoukala jsem jen sklonila hlavu a čekala na to až mě vrchní kapitán vyhodí. Nic z toho nebyl přímí důkaz a měli od toho také dost daleko, něco jsem však říci musela.

Yamamoto Genryuusai

Zní to dost pravděpodobně. Nastala chvíle ticha mezi tebou a vrchním kapitánem. Ale jelikož nemáš absolutně žádný hmotný důkaz, budu nucen neuvěřit ti a možná tě nakřtnout z falešného obvinění zástupce kapitána čtvrté divize, Leila Vergious. Vstal jsem a mírně naznačil. Běžte nebo z toho budou problémy a věřte že můžou být vážně velké.

Leila Vergious

R.. rozumím.. Ehh.. jak nečekané.. co jsem vůbec očekávala když jsem sem šla s tímhle.. jen doufám že se mílím.. Pomalu jsem se zvedla, ale ve dveřích jsem se ještě na moment zarazila a otočila jsem se na vrchního kapitána. O.. omluvte mojí drzost, ale to s tím.. že to zní dost pravděpodobně.. to jste myslel jako ironii? Prosím.. nezabíjejte mě za moje hloupé otázky!!

Leila Vergious

Jen jsem kývla a zavřela za sebou dveře. Vzhledem, ale charakterem ne? To bylo kruté.. vrchní kapitáne.. Hluboce jsem si oddechla a raději jsem se rozběhla ke svým kasárnám protože jsem ještě nechtěla dostat vynadáno od své kapitánky.

Niigaki Chinami

Po dlouhé době jsem zavítala do zasedací síně pro kapitány. Vždycky jsem si říkala, že "zasedací síň" zní docela legračně, jestliže uvážím, že tam vlastně všichni kapitáni kromě velícího stojí.
Ohlásila jsem se a vešla.

Kioshi Naxther

Byl jsem poslán na ono místo s tím, že jsem byl na něco povolán. Nevěděl jsem proč a podobně, tak jsem sen jen přišel, ohlásil příchod a podíval se po všech přítomných, co tu byli. Jen jsem se falešně na každého jednotlivě falešně usmál a čekal jsem, co se bude dít dál.

Shiroi Kyatto

Dorazila jsem asi vteřinku po Niigaki a ohlásila se ihned, abych mohla vejít s ní. "Zdravím kapitánko Niigaki. Taky si jdete pro misi?" Otočila jsem se na ni, když jsem šla vedle ní směrem k vrchnímu kapitánovi.

Wakatsuki Airi

Přišla jsem před kasárny 1. divize. Vážně nemám ráda, když mám jít před kobereček ke staříkovi... pomyslela jsem si a následně se ohlásila. Přeji dobrý den, Kyatto-taichou, Niigaki-taichou... A~... koukla jsem po jednom shinigami, jehož hodnost mi nebyla známa. Leštiči bot? dodala jsem v duchu a doufala, že se sám představí.

Vešli jste dovnitř, ale namísto obyčejného setkání tam nebyl nikdo. Absolutně nikdo. Až v momentě kdy na jednom z vás přistála něčí ruka. Byla to Niigaki.

Rikimaru

Zdravím. Vylekal jsem je, když jsem se vynořil z neviditelnosti za nimi. Nikdo tu není, jsou pryč. Mají jednání někde jinde a vy jste tak trochu zaspali, nevadí. Hodíte se mi sem. Kdo by nevěděl kdo jsem, tak jsem nový vícekapitán 1. divize, jménem Rikimaru. Ale říkejte mi Riki. Odkašlal jsem si malinko. Mám tu pro vás misi, je pro tři členy, ale když si myslíte, že to takhle vydržíte, tak vám k tomu připočtu další úkol. Hádám... Niigaki Chinami, Kyatto Shiroi, Kioshi a Airi? Prohlížel jsem si seznam všech v Soul Society, strávil jsem nad tím pěknou fůru času, heh. Každopádně. Poletíte do Peru, týden budete mít něco na práci a pak si dáchnete na víkend v nějakém hotelu u koupaliště. Dále poletíte do Tokya v Japonsku, tak uděláte svou práci a odletíte ihned. A na závěr poletíte do Belgie do Brusselu, kde přinesete zásilku sem do Soul Society. Všechny další podrobnosti se dozvíte po přistání. Děkuji, můžete se rovnou vydat k bráně, která vás rovnou teleportuje na letiště, všechny lidské hadry máte v kufříku. Hodil jsem jim ho. Brána je na to nastavená předem, takže se převlékněte a běžte. Užijte si alespoň ty dva dny, když budete mít fůru práce. Nashledanou. Zneviditelnil jsem se a odešel jsem pryč.

Niigaki Chinami

Po mě se tu objevil nějaký mladý muž, ale usmál se tak falešně, že jsem mu věnovala jen letmé mávnutí. Jakmile dorazila Shiroi-san, trochu se mi ulevilo, že tu nemusím být takhle sama. Zkrátka nemám ráda falešnost a jezdí mi z ní mráz po zádech.
A když mluvíme o mrazu jezdícím po zádech... v momentě, kdy se do síně přišel mrknout další človíček, ucítila jsem na svém rameni z ničeho nic něčí ruku. Sice mi málem zbělely vlasy a srdce prorazilo žebra, ale žádný výjek jsem nevydala. Jen jsem se napřímila do pozoru a čekala, kdo že mě to chce zabít. Takhle já se lekám.
Onen lekač se nám představil jako vice-kapitán 1. divize a okamžitě nás informoval o nastávající misi. Na to zase zmizel.
Položila jsem si ruku na srdce a vydechla. Peru? Brussel? Zásilka? přeříkávala jsem inteligentně.

Kioshi Naxther

Během chvilky se tu sešla jak moje kapitánka, tak ještě jedna další kapitánka a nějaká členka. Chvilku jsem mlčel a dokonce minutku trapného ticha využil jak říkal nový více kapitán 1. divize. Poslouchal jsem letmo, ale náš cíl byl jasný a jediné, co jsem dokázal říci a provést bylo to, že jsem chytil onen kufr a popošel ke své kapitánce se slovy: "Vyrážíme?" Načež jsem přejel pohledem všechny přítomné již s normálním úsměvem.

Shiroi Kyatto

Celou dobu jsem stála trochu v povzdálí a poslouchala toho muže. Informace o misi jsem poslouchala obzvláště pečlivě a když po nás hodil kufřík, chytl ho Nax, takže jsem mu ho vytrhla z ruky a otevřela. "Zajímavé" Začala jsem vytahovat kusy dívčího spodního prádla a znalecky je posuzovala, většinu jsem hodila za sebe s rázným zakroucením hlavou a ony pak přistály Naxovi na hlavě. "Jé, promiň Naxi, nějak jsem si to neuvědomila." Poškrábala jsem ve vlaseyh a přehrabovala se dál v různých svršcích, nakonec jsem si vzala černé spodní prádlo, nějaké riflové kraťasy a černé tilko, všechno jsem to podtrhla slunečními brýlemi a lodičkami. "Fajn, tohle by šlo!" Začala jsem si svlékat své svršky a nahrazovat je jinými a vůbec mi nevadilo, že to dělám veřejně, stydlivá jsem tedy rozhodně nebyla. Když jsem byla převlečená, vlasy jsem si svázala do culíku a sluneční brýle zatím pevně zahákla do vlasů. "Vyrážíme." Odpověděla jsem konečně Naxovi a čekala, až se převlečou i ostatní.

Wakatsuki Airi

Naslouchala jsem každému slovu zástupce 1. divize. Založila jsem si ruce na prsa. Whoa~... Dovolená u moře, že by? Kdyby to šlo, ukázala bych jakou radost mám a nejspíš by se mi rozzářili oči štěstím. Právě jsme ale dostávali rozkazy a informace, a tak jsem se raději držela na uzdě a své štěstí prožívala jen uvnitř. Poté jsem přistoupila ke kufru. Vážně... Je tu dost věcí... Ale... Jak zjistili naše velikosti?! koukala jsem trochu vyděšeně. Za malý moment jsem ale přistoupila ke skupince a jen potvrdila jejich slova. Yosh! Jdeme~!

Niigaki Chinami

Jako Shiroi-san jsem to vyřešit nechtěla. Z kufříku jsem si nějaké oblečení vzala, probleskla se někam za roh a v minutě jsem byla zpět. Měla jsem na sobě, šaty nad kolena, bez rukávů a s košilovým límečkem v barvě syté nebeské modři, sytě ocelově modrou kravatu a žabky s béžovou podrážkou a bílými pásky.
Tak nějak jsem netušila, proč se máme převléct rovnou, ale neptala jsem se. Určitě nám to vysvětlí.
Trpělivě jsem čekala, až budou všichni převlečení. V ruce jsem držela zanpakutou a přemýšlela, co s ní.

Kioshi Naxther

To, že jsem měl různé oblečení na své hlavě, které jsem v životě nenasadil a taktéž neudělám jsem radši přešel s absolutním nezájmem. Vše, co mi tedy dopadlo na hlavu jsem shodil na zem, vzal jsem si své oblečení a sám se probleskl za roh, kde mne nikdo nemohl vidět. Nakonec, jsem si nasadil oranžové šortky, kostkovanou košili s bílo-krémovým vzorem a moji "krásu" doplňovali černé a neprůhledné sluneční brýle, které jsem si nasadil na nos.
Trvalo mi to nějakou tu chvilku, ale vylezl jsem a popošel k ostatním a jen tak nějak očekával, co se bude dít dále. Doufal jsem, že mne zase... ano... zase! Nebude moje kapitánka chtít shodit před ostatními, ale tak co se dalo dělat, no.